Evropský průmysl se potýká s hlubokou a zdánlivě nekončící krizí. Ačkoliv se v oficiálních číslech objevují zdání mírného růstu, tyto optimistické statistiky jsou silně zkresleny výjimečnými dvoucifernými nárůsty irského průmyslu. Bez tohoto irského optického klamu by se ukázalo, že kontinentální průmyslová výroba nepřetržitě klesá už více než 28 měsíců. Tento alarmující trend jasně naznačuje, že potíže evropské ekonomiky nejsou jen dočasné cyklické výkyvy, ale hluboko zakořeněné strukturální problémy, které ohrožují její samotné základy.
Základní příčiny tohoto alarmujícího útlumu jsou mnohostranné a hluboce znepokojující. Evropský průmysl výrazně ztrácí svůj klíčový inovační leadership, což se projevuje například v kdysi dominantním automobilovém průmyslu, kde evropští giganti ztrácejí tržní podíly jak na domácím, tak i na lukrativním asijském trhu. K tomu se přidává zničující kombinace – nesrovnatelně drahé energie, které ničí konkurenceschopnost podniků, a přebujelá byrokracie, která dusí flexibilitu a inovace. Tyto bariéry, mnohdy důsledek politických rozhodnutí, vytvářejí pro evropské firmy téměř neřešitelné výzvy.
Tento kritický stav vede k neúprosné deindustrializaci EU, která pokračuje i v časech deglobalizace. Namísto komplexních systémových řešení se však často objevují jen dotační sliby, které, jak ukazuje příklad Německa, představují spíše kosmetické úpravy než skutečnou záchranu. Bez fundamentálních změn v přístupu k inovacím, bez zajištění dostupných energií a bez radikálního omezení byrokracie hrozí, že Evropa ztratí svou kdysi silnou průmyslovou základnu a stane se ekonomicky zranitelnou. Pro skutečné oživení je nezbytná okamžitá a odvážná transformace.
About the Author
