Český realitní trh prochází hlubokou krizí a v dostupnosti bydlení se Česká republika propadla na alarmující druhé nejhorší místo v rámci celého OECD. Přestože průměrné mzdy rostou solidním tempem přesahujícím 8 %, ceny nemovitostí stále vykazují dvouciferný růst, který kupní sílu domácností drtí. Tato nerovnováha způsobuje, že pořízení vlastního domova se stává pro běžné rodiny čím dál vzdálenějším cílem, a to i v kontextu historicky vysoké zaměstnanosti, která dříve trh s byty táhla vzhůru.
Nejkritičtější situace panuje v Praze a Brně, kde jsou tržní ceny bytů již zcela odtržené od mzdové reality. Zatímco v hlavním městě se reálně dosažitelná cena bytu při financování úvěrem pohybuje kolem 6 milionů korun, reálné tržní nabídky běžně atakují hranici 12 milionů. Jihomoravská metropole je na tom v relativním srovnání s příjmy dokonce ještě hůře, neboť na vlastní bydlení zde nedosáhnou ani lidé s nadstandardními výdělky. Relativně dostupné ceny si tak drží jen vybrané regiony v čele s Ústeckým krajem, kde je vlastnictví nemovitosti stále dosažitelné i pro širší vrstvy obyvatelstva.
Výhled pro budoucí období naznačuje, že v extrémně drahých metropolích by se tempo zdražování mohlo konečně přiblížit růstu nominálních mezd, čímž by se další propad dostupnosti mohl zastavit. Experti očekávají, že pozornost kupujících i investorů se nyní zaměří na perspektivní regiony s kvalitní infrastrukturou, jako je Královéhradecký kraj, kde lze očekávat dynamičtější vývoj. Naopak strukturálně postižené oblasti typu Karlovarska budou zřejmě nadále nabízet levnější byty, ovšem za cenu omezených pracovních příležitostí a slabší dopravní obslužnosti, což zůstává klíčovou výzvou pro budoucí rozvoj celého českého realitního trhu.
About the Author
