Inflace služeb se v české ekonomice stala trvalým zdrojem tlaku na ceny a podle analýz skupiny ČSOB stojí prakticky za celou spotřebitelskou inflací. Od pohostinství přes nájmy až po osobní služby zdražují tato odvětví rychleji než před pandemií a jejich cenový růst je přitom zhruba dvakrát setrvačnější než u zboží. S novým energetickým šokem a krizí v Hormuzu proto bankovní rada ČNB čelí rostoucí obavě z druhotných efektů, které by mohly zdražení přenést do zbytku spotřebitelského koše.
České služby ale nebyly vždy předražené. V roce 2019 byly podle modelu VECM zhruba o pětinu levnější, než odpovídalo výkonu ekonomiky, a měly tak kam růst. Od té doby však vůči zboží zdražily o dalších pětinu, a to paradoxně v době, kdy se konvergence k EU prakticky zastavila. Hlavními tahouny byly mzdové náklady – v pohostinství a hoteliérství vzrostly od roku 2019 o více než 40 % při stagnující produktivitě – a vyšší marže, které na cenách přidaly další zhruba třetinu. Výsledkem je situace, kdy jsou služby dnes asi o 16 % dražší, než by odpovídalo vývoji ekonomiky.
Rychlé vysvětlení této nerovnováhy ale nepřijde. Podobné cenové výchylky se v Česku uzavírají pomalu, typicky polovina zmizí až za pět let, a to spíše skrze rychlejší zdražování zboží než zpomalením služeb. Přesto ekonomika vykazuje signály, že by se inflace služeb mohla postupně utlumit: klesající ziskové marže v páteřním průmyslu brání dalšímu raketovému růstu mezd, což by mohlo disciplinovat mzdovou dynamiku napříč odvětvími. Pokud se neutrhnou platy ve veřejném sektoru nebo Hormuz nevyvolá výraznější cenový šok, inflace služeb by se měla usadit v dlouhodobějším pásmu 3–4 %.
About the Author
