Spojené státy čelí alarmujícímu strukturálnímu selhání v ochraně proti povodním, kde pojistná mezera v nejvíce ohrožených oblastech přesahuje hrozivých 65 %. Podle nejnovější analýzy agentury Moody’s by nepojištěné ztráty při stoleté povodni mohly aktuálně vyšplhat na 375 miliard USD, přičemž do roku 2050 se vlivem klimatických změn očekává nárůst až na 472 miliard USD. Hlavním kamenem úrazu je zastaralý systém hodnocení rizik, který se spoléhá na neúplné mapy FEMA, jež primárně sledují říční toky, ale často zcela přehlížejí bleskové povodně, stoupající hladiny moří a ničivé bouřkové vlny.
Extrémní geografická koncentrace rizika ukazuje, že pouhá 2 % amerických okresů v 11 státech nesou plných 65 % veškeré nepojištěné expozice v zemi. Kritická situace panuje zejména na Floridě, v Louisianě či Texasu, kde se pojistná mezera pohybuje mezi 45 a 75 %. Drsnou realitu nedostatečného krytí ilustroval hurikán Helene v roce 2024, kdy v severokarolínském Asheville dosahovala pojistná mezera šokujících 88 %. Více než osm z deseti domácností zasažených touto tisíciletou katastrofou tak zůstalo bez jakékoli finanční náhrady, což potvrzuje, že federální programy ani slabě rozvinutý soukromý trh nejsou na tyto extrémy připraveny.
Tradiční modely oceňování rizik založené na historických statistikách v éře dynamických klimatických změn fatálně selhávají a pojišťovny riskují tvorbu nedostatečných rezerv. Moody’s varuje, že do roku 2050 vzroste riziko nepojištěných ztrát o dalších 25 %, a to i bez započtení pokračující výstavby v ohrožených lokalitách. Tento varovný scénář z USA představuje naléhavou výzvu i pro evropský a český pojistný trh, kde nedostatečné pojistné krytí majetku mimo oficiální záplavové zóny zůstává univerzálním problémem vyžadujícím rychlou aktualizaci hydrologických modelů.
About the Author
