Státní rozpočet 2027 míří k jednomu z nejvyšších deficitů v moderní historii Česka. Vláda po tlaku Motoristů a SPD snížila plánovaný schodek pouze o tři miliardy na 386 miliard korun – změna, která problém vůbec neřeší. Celkový deficit veřejných financí tak vystoupá z letošních 2,7 % na 3,5 % HDP, což bude čtvrtý nejvyšší údaj v historii samostatného Česka. V době solidního hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti je takové tempo zadlužování stěží obhajitelné.
Vláda označuje rozpočet za proinvestiční, skutečnost je ale jiná. Kapitálové výdaje zůstávají okolo 3 % HDP a téměř 100 miliard ze schodku pokryje běžné výdaje včetně jednorázového příspěvku důchodcům 2 000 korun za 4,5 miliardy. Fiskální impuls navíc směřuje do ekonomiky operující na hraně svého potenciálu, což působí proinflačně, komplikuje práci ČNB a vytlačuje soukromé investice. Chvályhodný je slib legislativních změn za 20 miliard příjmů ročně a slibované reformy za 60 miliard v roce 2028 – otázkou zůstává jejich reálné naplnění.
Přitom fiskálně-strukturální plán požaduje schodek veřejných financí pouhých 2 % HDP v roce 2028, tedy snížení deficitu zhruba o 150 miliard, a v roce 2029 dokonce 1,6 % HDP. Právě rok 2027 přitom představoval ideální příležitost pro razantní konsolidaci veřejných financí brzy po volbách. Argument, že mandatorní výdaje tvoří 97 % příjmů a vláda nemá prostor, je jen alibismus – s pohodlnou většinou ve Sněmovně lze zákony měnit. Platí jednoduchá rovnice: čím déle se potřebné kroky odkládají, tím bolestivější stabilizace státních financí nakonec bude.