Americké státní dluhopisy mají pověst bezpečného přístavu, ve skutečnosti však stejný stát znamená dramaticky rozdílné riziko. Srovnání dvou ETF fondů od iShares – krátkodobého IBGT se splatností jeden až tři roky a dlouhodobého IDTG se splatností nad dvacet let – odhaluje pozoruhodný rozpor: výnos do splatnosti se lišil pouze o 0,62 procentního bodu (4,72 % versus 5,34 %), zatímco citlivost ceny na pohyb tržních výnosů byla u dlouhého fondu přibližně 8,4násobná. Vyšší výnos do splatnosti přitom rozhodně není příslibem skutečného zhodnocení – výsledek ovlivňuje vývoj cen, obměna portfolia i měnové zajištění.
Klíčem k pochopení rizika je efektivní durace, tedy citlivost ceny dluhopisu na změnu úrokových výnosů. U krátkodobého fondu činila 1,80 roku, u dlouhodobého 15,05 roku – prakticky to znamená, že růst tržních výnosů o půl procentního bodu by znamenal pokles ceny o pouhých 0,90 % u krátkého fondu, ale o výrazných 7,53 % u dlouhého. Naopak při klesajících výnosech nabízejí dlouhé splatnosti větší prostor pro růst. Rozhodnutí Fedu o sazbách přitom samo o sobě nestačí – změna základní sazby se nemusí stejně promítnout do výnosů dvouletých a třicetiletých dluhopisů.
Pozor si musí dát čeští a evropští investoři i na měnové riziko. Oba fondy se obchodují v britských librách a měnové zajištění do GBP nechrání investora počítajícího v eurech – stačí, aby libra vůči euru oslabila o 8 %, a čtyřprocentní zisk v librách se promění ve ztrátu 4,32 %. Volba mezi krátkými a dlouhými splatnostmi amerických dluhopisů tak závisí na investičním horizontu, ochotě snést výkyvy cen a měně, ve které budete peníze potřebovat. Vyšší výnos do splatnosti sám o sobě zkrátka neznamená výhodnější investici.
About the Author
