Sucho v Česku už není jen prorocké varování do budoucna – jeho dopady jsou dnes hmatatelnou realití s dramatickými čísly. Vodní nádrž Husinec, která se stala symbolem krajiny trpící nedostatkem vody, ztratila téměř sedm metrů hladiny a v zásobním prostoru uložila pouhých 1,3 % běžného objemu. Za touto suchou krajinou se ale skrývá mnohem větší problém, než jaký naznačují oficiální statistiky: podle analytiků České asociace pojišťoven by totiž širší společenské náklady extrémního suchého roku mohly dosáhnout závratných 30 až 50 miliard korun, zatímco oficiální odhad přímých škod z roku 2018 se zastavil „pouhých“ 24 miliardami. Podobný účet v desítkách miliard by mohl přinést i současné suché období.
Proč je tedy rozdíl tak obrovský? Odpověď nabízí nový ekonomický model, který rozkládá společenské náklady sucha do čtyř vrstev. Vedle přímých škód v zemědělství a lesnictví se do celkového účtu započítávají i nepřímé dopady v dodavatelských řetězcích, ztracené investice, pokles produktivity i dlouhodobé poškození půdy, vodních zdrojů a biodiverzity. Sucho se totiž liší od běžných živelných pohrom tím, že jeho účinky přetrvávají dlouho poté, co srážky situaci na první pohled zlepší – ztracená úrodu se už nevrátí, uschlé výsadby se nenahradí a odložené investice mohou ohrozit celé regiony. Pojistná plnění a státní kompenzace sice pomáhají zmírnit dopady, ale ve skutečnosti jen přerozdělují již vzniklou ztrátu, nikoli ji odstraňují.
Poučení z tohoto odhadu je zřejmé: při rozhodování o opatřeních proti suchu nelze srovnávat náklady prevence jen s přímými kompenzacemi či pojistnými plněními, ale s celkovou společenskou škodou, jíž lze zabránit. Zadržování vody v krajině, propojování vodohospodářských soustav, moderní závlahy, obnova půdy a zvyšování odolnosti lesů přitom nejsou jen environmentálním luxusem – jde o strategickou investici do ekonomické stability a potravinové bezpečnosti. Pojišťovny, které díky rozsáhlým datům o škodách přesně vědí, kde rizika vznikají, jsou připraveny státu i dalším partnerům nabídnout konkrétní řešení. Náklady na nečinnost totiž mohou být v konečném důsledku mnohonásobně vyšší než cena jakékoli prevence.