Evropský automobilový průmysl čelí bezprecedentnímu tlaku ze strany Číny, která se během několika let proměnila z odbytiště v největšího globálního vývozce automobilů. Zatímco v roce 2021 Čína vyvezla méně než milion vozů, letos je to již 8,8 milionu – více než dvojnásobek oproti druhému Japonsku. Evropa musí čelit hned dvěma šokům: na čínském trhu, kde domácí značky ovládají téměř čtyři pětiny trhu (oproti 38 % v roce 2019), a přímo na evropském trhu, kde čínské automobilky již tvoří 10 % prodejů a u hybridů dokonce více než 40 %.
Za úspěchem čínských automobilek stojí tři klíčové faktory: obrovské výrobní nadkapacity a tvrdá domácí konkurence tlačící ceny dolů, rychlejší inovace v elektromobilitě a bateriích, a silný dodavatelský ekosystém. K tomu se přidává agresivní průmyslová politika s vládními subvencemi, levnějším kapitálem a daňovými úlevami. Evropské automobilky tak nesoutěží jen s čínskými výrobci, ale s celým čínským neo-merkantilistickým modelem, který podporuje export a zároveň tlumí dovoz.
Reakce Evropy musí být dvojí: chránit trh před neférovou konkurencí pomocí anti-subvenčních cel, ale zároveň obnovit vlastní konkurenceschopnost. Samotná cla automotive nezachrání, zvlášť když Číňané budují výrobní kapacity přímo v Evropě. Klíčové je, aby evropské automobilky začaly znovu vyrábět technologicky atraktivní, softwarově vyspělé a cenově dostupné vozy ve velkém. Jde o zásadní odvětví tvořící 7 % evropského HDP a 13 milionů pracovních míst – jeho budoucnost je nejen ekonomickou, ale stále více i politickou otázkou.
About the Author
