Fed a ECB mají tento týden rozhodující role na globálním trhu. Americký federální rezervní bankovní výbor se sejde 16. září, přičemž trh už nyní oceňuje 62procentní pravděpodobnost zvýšení sazeb o 25 bazických bodů. Dvě čerstvá ekonomická čísla nastartovala tento vývoj: srpnové payrolls přidaly 162 tisíc nových pracovních míst, když výrazně překonaly konsenzus Bloombergu ve výši 55 tisíc, a revize navíc smazaly ztráty z července. Americké CPI vycházející 11. září by mělo dosáhnout 3,4 procenta, tedy více než pětinásobek cílové hodnoty. Na straně ECB se očekává zvýšení depozitní sazby o 25 bazických bodů na 2,5 procenta, přitom německá inflace činí 2,9 procenta a inflace eurozóny je na nejvyšší úrovni za téměř tři roky. Co je zároveň pozoruhodné, globální výnosy prudce rostou — japonský desetiletý výnos poprvé od roku 1996 překonal hranici 3 procent, americký desetiletý se drží nad 4,75 procenta a australský se vrátil na úroveň roku 2011. Trh práce přitom není v klasickém přehřátí, což naznačuje, že tlak na sazby pochází z jiných zdrojů, zejména z fiskální expanze.
Dolar, zlato a krize důvěry tvoří druhý klíčový jev tohoto týdne. Přestože silná americká data by měla dolar posilovat, naopak se během týdne oslaboval, zatímco japonský jen dosáhl měsíčního maxima. Bloomberg to přisuzuje odchodu z carry trades financovaných jenem a snahám japonské centrální banky o zvýšení sazeb, přičemž penzijní fondy a pojišťovny zůstávají s minimálním měnovým hedgingem. Zásadním signálem je však přesun zlata: nizozemská centrální banka oznámila přesun zhruba 12 miliard dolarů ze starého fedu do Bank of England, navázala tak na dřívější objemnější krok francouzské centrální banky. Tento krok je čistě důvěryhodnostní — centrální banky prodávají zlato v Americe a nakupují v Evropě, protože správce evidence přestává být považován za předvídatelného. Slabší dolar zvyšuje ztráty nezajištěných portfolií, ty tlačí na hedging a hedging snižuje dolar dolů, čímž vzniká samo posilující spirála bez makro ekonomického základu.
Pro Českou republiku přináší tato situace bezprostřední a závažné důsledky na dvou frontách. Za prvé se omezuje prostor České národní banky — pokud ECB zvedne sazbu a naznačí pokračování, diferenciál sazeb mezi ČNB a ECB se zmenšuje, což společně s nákladově taženou akcelerací inflace a rozpočtovým deficitem může nutit ČNB k vlastnímu zvýšení sazeb. Za druhé rostoucí výnosy ve vyspělém světě přímo zvyšují náklady na obsluhu státního dluhu v momentě, kdy se koalice chystá čelit schodku 389 miliard korun a využívat únikové klauzule zvyšující deficit. Zajímavě však je, že prudký růst výnosů ve vyspělém světě tradičně ničí rozvíjející se trhy, a tentokrát to neplatí — místní dluhopisy v rozvojových zemích letos vydělaly zhruba 3,5 procenta, zatímco jejich protějšky ve vyspělých zemích ztratily 1,7 procenta.
About the Author
