Milion na účte sice otevře bránu ke fondům kvalifikovaných investorů, ale rozhodně z vás neudělá zkušeného investora. Martin Pšaidl ze společnosti CODYA přímo upozorňuje, že jde pouze o vstupní hranici, nikoliv certifikát investičních schopností. Skutečný rozdíl mezi začátečníkem a profesionálem spočívá v pochopení rizik, likvidity a zdroje očekávaného výnosu. Ačkoliv současná legislativa přiznává status kvalifikovaného investora už při investici minimálně 125 000 eur bez hlubšího hodnocení znalostí, právě pochopení ekonomických souvislostí dělá z kapitálu smysluplnou investici.
Při výběru alternativních investic nestačí sledovat jen procenta výnosu – klíčem je celý investiční trojúhelník tvořený výnosem, rizikem a likviditou. Dvě investice mohou slibovat stejný zisk, ale vytvářet jej naprosto odlišnými mechanismy, ať už aktivní správou nemovitostí nebo vyšším využitím cizího kapitálu. Riziko navíc není jen možnost ztráty, ale i schopnost finančně i psychicky unést kolísání trhu. Stejně tak diverzifikace nespočívá v počtu fondů v portfoliu: pět realitických fondů může být v podstatě jediná sázka na vývoj úrokových sazeb a realitního trhu. Skutečná ochrana spočívá v rozložení majetku mezi různá aktiva, sektory, regiony i zdroje výnosů.
Fondy kvalifikovaných investorů otevírají přístup k exkluzivním strategiím – od private equity po specializované nemovitostní projekty – ale s nimi přicházejí i vyšší koncentrace a nižší likvidita. Neexistuje univerzální odpověď na to, zda je konkrétní fond příliš rizikový; stejná investice může být pro jednoho přiměřenou součástí portfolia a pro druhého nepřiměřenou koncentrací majetku. Podle Martina Pšaidla ale pravdě kvalifikovaný investor není ten, kdo splnil finanční hranici, ale ten, kdo ví, proč investuje, rozumí zdroji výnosu, pojmenuje hlavní rizika a zná roli každé investice v celém portfoliu. Teprve pak dává smysl řešit samotné výnosové číslo.
About the Author
