Prezident Donald Trump znovu rozvířil vody světové ekonomiky svou ambiciózní celní politikou, která si klade za cíl zpomalit americké zadlužení, posílit domácí výrobu a zvýšit státní příjmy. Data však odhalují, že toto „kouzelnické představení“ může mít skrytou daň, kterou zaplatí především američtí spotřebitelé. Ačkoli se prezident dušuje, že náklady ponesou výhradně zahraniční exportéři, realita ukazuje, že cla jsou daní na dovoz, kterou obvykle v různé míře platí obě strany, což významně ovlivňuje kupní sílu obyvatel a mezinárodní obchodní vztahy.
Na rozdíl od Trumpova prvního funkčního období, kdy silný americký dolar zmírňoval dopad cel, nynější vlna vyšších cel přichází v době výrazného oslabování dolaru. Tento nepříznivý kurzový vývoj bude prohlubovat inflační tlaky, které dopadnou přímo na peněženky amerických domácností. Slábnoucí dolar nejenže zpomalí mezinárodní obchod, ale také ohrozí ekonomický růst exportně orientovaných zemí, jako jsou EU a Čína. Trumpova snaha o nižší úrokové sazby, která je v rozporu s posilováním dolaru, naznačuje, že „lék“ na celní dopady může být populistický – například formou vracení celních příjmů občanům.
Celá tato strategie se jeví spíše jako mistrně provedený kouzelnický trik: americkým občanům jsou nepřímo zdaněny peníze skrze cla, aby jim byly následně vráceny, čímž si prezident zajistí potlesk. Tento princip zrcadlí dlouhodobou iluzi státního dluhu, který v konečném důsledku vede k extrakci bohatství z jedné skupiny obyvatel ve prospěch jiné, a žádné nové bohatství nevytváří. Zásadní ekonomické výzvy Spojených států, jako je narůstající dluh a potřeba vyšších daní, se nemění; mění se pouze kreativita, s jakou jsou vlády schopny tyto daně prosadit, zatímco voliči stále odmítají utahovat si opasky.
About the Author
