Francouzské státní dluhopisy zažívají nepříjemný návrat časů, na které si eurozóna ráda nevzpomíná. Výnos desetiletého dluhopisu se vyšplhal až k hranici 4,9 %, což znamená více než 140 bazických bodů nad německým Bundem – úroveň, která byla během evropské dluhové krize signálem k poplachu. Druhá největší ekonomika měnové unie tak čelí rostoucí nedůvěře investorů, kteří požadují čím dál vyšší rizikovou prémii za financování státu s dluhovou zátěží přesahující 119 % HDP a deficitem okolo 5,4 % HDP.
Situace je ale ještě mnohem komplikovanější, než naznačují samotná čísla. Francouzská vláda sice chystá fiskální úsilí za 54 miliard eur, ve skutečnosti však díky automatickému růstu výdajů a zejména dražší obsluze dluhu scvrkne schodek jen na 5 % HDP. Politické vyjednávání navíc hrozí dalšími ústupky, přičemž před prezidentskými volbami v roce 2027 se prostor pro nepopulární škrýty zužuje na nulu. Úrokové výdaje tak mohou do poloviny třicátých let explodovat ze 2 % na 4 % HDP, což se přímo odebere z peněz na důchody, infrastrukturu či obranu.
Francie sice ještě neprochází plnohodnotnou dluhovou krizí, její vývoj je však varováním pro celou Evropu, včetně České republiky. Neexistuje žádná magická hranice výnosu, která by automaticky znamenala kolaps – rozhodující je schopnost státu udržet důvěru investorů a nabídnout věrohodný plán stabilizace. Čím déle bude Paříž odkládat bolestivou konsolidaci, tím více budou podobu jejího rozpočtu určovat věřitelé. A právě tato zkušenost by měla být jasným signálem pro každého, kdo věří, že dlouhodobé schodkové hospodaření nemusí skončit účtem.
About the Author
