Evropská centrální banka v říjnu sáhla po pauze – úrokové sazby zůstávají beze změny, ale nejde o konec zpřísňování měnové politiky. Ekonomika eurozóny překvapivě odolává energetickému šoku, podnikatelská nálada PMI zůstává pevná a zářijová inflace se díky dražším energiím přiblížila čtyřprocentní hranici, kterou v příštích měsících pravděpodobně překoná. Ropa Brent se pohybuje kolem 110 dolarů za barel a evropský plyn poprvé od roku 2022 proběhl hranicí 100 EUR/MWh, přičemž obě ceny jsou výše, než předpokládal i nepříznivý scénář zářijové prognózy ECB.
Proč tedy centrální banka vyčkává? Prozatím chybí výrazné druhotné inflační dopady energetického šoku a růst dlouhodobých výnosů sám zpřisňuje finanční podmínky. Dražší úvěry tlumí poptávku, takže delší sazby odvádějí část práce za ECB samy. O to více se trhy soustředí na prosinci, kdy by měla depozitní sazba vyskočit na 2,75 % – centrální banka získá čerstvá data o inflaci, mzdách i výkonu ekonomiky a poprvé uvidí prognózu s výhledem do roku 2029. Celý cyklus zpřísňování by měl vyvrcholit na začátku příštího roku na úrovni 3,0 %, přičemž peněžní trh spekuluje o ještě agresivnějším zvratu.
Největší napětí však přináší prudký růst výnosů francouzských státních dluhopisů, který by mohl ohrozit stabilitu celého dluhopisového trhu. ECB se podle očekávání pokusí trhy uklidnit a zdůrazní, že situaci bedlivě sleduje a disponuje nástroji proti její destabilizaci. Nasazení anti-fragmentačního nástroje TPI ale prozatím není na stole, protože francouzské potíže vyplývají z reálných politických a rozpočtových problémů, nikoli z neopodstatněných panických výprodejů. Pokud by se situace dále vyhrotila, TPI by sice přišel v úvahu jako první, ale ani masivní nákupy neudržitelného francouzského dluhu nedokážou vyřešit fundamentální politickou krizi v zemi.
About the Author
