V sálech Evropské centrální banky se může už za několik týdnů odehrát skutečné zemětřesení. Prezidentka Christine Lagardeová podle nejnovějších zpráv zvažuje předčasný odchod do čela Světového ekonomického fóra, přičemž finální rozhodnutí mohlo padnout již 2. listopadu – mnohem dřív, než jí v říjnu 2027 vyprší řádný mandát. Tento krok není pouhým kariérním přesunem jedné z nejvlivnějších žen světové ekonomiky, ale spíše mocenskou hrou s dopady na celou eurozónu. V pozadí se rýsuje francouzské prezidentské klání na jaře 2027, kde by mohl uspět krajní pravý proud, a proto by současný prezident Emmanuel Macron rád personální složení ECB dohodl ještě před volbami – a výrazně tak ovlivnil směřování evropské měnové politiky i poté, co sám opustí Elysejský palác.
Na Lagardeovou místo se pomalu rýsují dva hlavní kandidáti: bývalý šéf nizozemské centrální banky Klaas Knot a exguvernér španělské centrální banky Pablo Hernández de Cos. Knot je vnímán jako zastánce přísnějšího přístupu k inflaci a v minulosti kritizoval mimořádně uvolněnou politiku éry Maria Draghiho. Jeho případný nástup by mohl finanční trhy vést k očekávání zdrženlivějšího snižování úrokových sazeb, což by podpořilo euro, ale zároveň prodražilo financování domácností, firem i vlád. Ještě zásadnější než samotné sazby však může být postoj nového vedení k zadluženým státům – zejména Francii, jež čelí nervozitě investorů. Přísnější ECB by mohla být méně ochotná používat mimořádné nástroje k tlumení napětí na trzích se státními dluhopisy, a tím by se v pozadí připravilo půda pro širší obměnu vedení instituce.
Pro Českou republiku má tato personální přestavka především nepřímý, ale citelný dopad. Změna očekávané úrokové politiky ECB může ovlivnit kurz eura vůči koruně, výnosy evropských dluhopisů i podmínky financování českých podniků. České hypotéky sice zůstanou závislé na domácích sazbách a politice České národní banky, ale globální finanční trhy na takovou změnu v čele klíčové centrální banky eurozóny reagují okamžitě. Celá záležitost tak představuje mnohem víc než pouhou rošádu – jde o součást širšího zápasu o podobu evropské měnové politiky v době fiskálních problémů a rostoucí politické nejistoty, kdy právě obavy z politických převratů ve Francii mohou urychlit nástup centrálního bankéře nepříliš vstřícného k zadluženým vládám.
About the Author
