Prezidentská volba Donalda Trumpa má dalekosáhlé dopady i na nezávislost centrální banky. Jmenování Kevina Warshe do čela Federálního rezervního systému (Fed) signalizuje nástup éry tzv. „centrálního castingu“, kde se politická strategie nebezpečně prolíná s odborností. Warsh, s image šéfa z Wall Street a klíčovou zkušeností z krize 2008, je přesně ten typ kandidáta, který Trump preferuje. Tato personální změna však není jen o vizáži; představuje dramatický obrat v přístupu k měnové politice USA a klade zásadní otázku, jak dlouho si Fed udrží svou autonomii tváří v tvář neustálému tlaku Bílého domu.
Zvláště znepokojivá je Warshova ideologická proměna. Původně známý jako „inflační jestřáb“, který prosazoval vysoké úrokové sazby, nyní veřejně volá po jejich snížení, aby si zajistil politickou přízeň. Tato otočka je v ekonomickém světě vnímána jako rizikový hazard s integritou Fedu – instituce, která by měla být střízlivým řidičem ekonomiky. Ačkoliv Warsh argumentuje potenciálními zisky z deregulace a produktivitou taženou umělou inteligencí (AI), která má zlikvidovat zbytky inflace, ekonomové varují, že spoléhat se na hypotetické budoucí benefity je nebezpečná omluva pro přehlížení aktuálního 3% růstu cen.
Nového šéfa Fedu čekají tři monumentální úkoly, které jsou klíčové pro globální finanční stabilitu: zaprvé, opatrně „uříznout“ nabobtnalou bilanci banky ve výši 6,6 bilionu dolarů, aby se zamezilo snadnému státnímu zadlužování; zadruhé, konečně zkrotit inflaci, která setrvává nad cílovými 2 %; a zatřetí, ustát neutuchající tlak Bílého domu, který touží po okamžitém ekonomickém růstu a levných penězích. Warsh sice konzistentně prosazuje konec kvantitativního uvolňování (QE), ale jeho manévrovací prostor u sazeb je omezený. Jeho kritický test tak spočívá v tom, zda dokáže uspokojit politické požadavky, aniž by fatálně poškodil důvěru trhů a sílu amerického dolaru.
About the Author
