Fronty před Českou národní bankou a výdělek několika tisíc korun během jediného dopoledne – tak vypadalo vydání nové pětitisícové bankovky s přítiskem připomínající 100. výročí Národní banky Československé. Kdo si vystál frontu, získal až tři kusy za nominální hodnotu 5 000 korun a ještě téhož dne je prodával v aukcích za 6 290 až 6 390 korun. Jenže mezi rychlým obchodem a skutečnou investicí do sběratelských bankovek je zásadní rozdíl, který se vyplatí znát.
O ceně vzácných bankovek rozhodují čtyři klíčové faktory: velikost emise, série, sériové číslo a stav. Náklad 20 000 kusů skutečných pamětních bankovek vytváří úplně jinou situaci než 200 000 kusů bankovek s přítiskem, ideální je stav UNC bez přehybů a známek oběhu a sběratelé vyhledávají nízká či radarová sériová čísla. Rozhodující je přitom sledovat dokončené aukce, nikoli ceny v inzerátech – prémie pětitisícovky klesla za deset dní ze 1 400 na zhruba 700 až 1 300 korun a nabídky s nadsazenými cenovkami pravidelně končí bez jediného příhozu.
Sběratelská bankovka není finanční rezerva ani klasická investice porovnatelná s akciemi nebo investičním zlatem – jde o spekulaci na rozdíl mezi emisní cenou a momentální poptávkou, případně o koníček s potenciálem zhodnocení. Omezená likvidita, aukční provize a nejistá budoucí cena ukazují, že peníze na sbírání mají ve finančním plánu smysl až za rezervou a dlouhodobými investicemi. Vydělat se na bankovkách dá a sbírat pro radost je naprosto v pořádku – podstatné je vědět, kterou z těchto dvou věcí právě děláte.
About the Author
