Cesta k plně autonomním vozidlům se ukázala být složitější, než se před dekádou predikovalo, a to především kvůli vysokým nákladům a nutnosti přenesení právní zodpovědnosti na výrobce. Edgar Martinez z pražského výzkumného centra Valeo zdůrazňuje, že pro bezpečnou jízdu vyšších úrovní 3 a 4 je naprosto nezbytná tzv. senzorová fúze, tedy inteligentní kombinace kamer, radarů a lidarů. Zatímco někteří vizionáři sázejí výhradně na kamery, technologičtí lídři prosazují lidar jako klíčový prvek pro redundanci, který zajistí maximální spolehlivost i v kritických podmínkách, jako je mlha či silný déšť.
Moderní automobily procházejí radikální proměnou architektury směrem k Software-Defined Vehicle (SDV), kde software přebírá hlavní roli v řízení i průběžné aktualizaci funkcí. Namísto stovek izolovaných řídicích jednotek se vývoj orientuje na centralizované výpočetní platformy, které efektivně zpracovávají masivní objemy dat pomocí umělé inteligence. Tento integrovaný přístup umožňuje vozidlu neustále se vyvíjet a nabízet uživatelům nové benefity podobně, jako je tomu u chytrých telefonů, přičemž centralizace výpočetního výkonu je nezbytným technickým základem pro budoucí autonomní mobilitu.
S rostoucí digitální propojeností vozidel však přicházejí i nové výzvy v podobě kybernetické bezpečnosti, na kterou v pražském R&D centru dohlíží specializovaný tým etických hackerů. Budoucnost autonomní dopravy tak nezávisí pouze na samotných senzorech, ale také na schopnosti zajistit absolutní odolnost systémů proti vnějším útokům a na získávání špičkových technických talentů. Právě kritický nedostatek odborníků na trhu nutí technologické giganty investovat do rozsáhlých studentských programů a systematické spolupráce s univerzitami, aby si zajistili klíčové mozky pro vývoj bezpečné a inteligentní dopravy zítřka.