Stabilita českých firem ve 2. čtvrtletí 2026 stagnuje na 5,6 bodu z 10, přičemž skutečná hodnota indexu mírně vzrostla. Za zdánlivě stabilním celkovým číslem se však skrývá výrazná divergence mezi jednotlivými odvětvími – z dvanácti sledovaných sektorů se v pěti stabilita zlepšila, ve dvou zhoršila a v pěti zůstala beze změny. Rozdíl mezi nejstabilnějším a nejslabším odvětvím se dále prohloubil, což signalizuje nerovnoměrné rozdělení ekonomické odolnosti napříč českou ekonomikou.
Mezi dlouhodobě nejstabilnější obory patří energetika, těžba, informatika, věda a technika. Naopak největší problémy dlouhodobě vykazuje doprava a skladování, hotely, restaurace a obchod. Podle odborníků je index stability schopen zachytit ekonomické změny dříve než HDP, přičemž dopady globálních událostí se nejprve projeví právě v dopravě a logistice a následně se šíří do dalších sektorů. Geopolitická rizika, rostoucí náklady a narušení logistických řetězců nadále zvyšují tlak na výkonnost firem v exponovaných odvětvích.
Z regionálního hlediska zůstávají nejzranitelnější průmyslově a exportně orientované kraje, zatímco ekonomicky diverzifikované regiony vykazují stabilnější vývoj. Podnikatelé upozorňují, že současná stabilita malých a středních firem stojí především na jejich flexibilitě a opatrném hospodaření, nikoliv na zlepšení podnikatelského prostředí. Index stability firem, který vydává Mezinárodní obchodní komora ve spolupráci s Coface, CRIF a Dun & Bradstreet, tak nadále slouží jako klíčový nástroj pro včasnou identifikaci změn ve finančním zdraví českých podniků.
About the Author
