Do starobního důchodu odešlo v Německu v roce 2025 téměř 926 000 lidí, přestože zákonný věk odchodu do penze činí 67 let, skutečný průměr dosáhl pouhých 64,7 roku. Zatímco důchodový věk roste na papíře, realita pokulhává: plného zákonného termínu dosáhlo méně než 40 % nových penzistů a bezmála dvě třetiny odešly do předčasného důchodu. Fascinující jsou i rozdíly mezi profeseemi – zatímco standardní penzista odchází v 66,26 letech, horníci s dlouholetou prací pod zemí si užívají penzi už od průměrných 61,65 roku.
Německo chystá jednu z nejambicióznějších důchodových reforem v Evropské unii: věk odchodu do penze se má do roku 2051 zvýšit na 68 let, zavede se kapitálový pilíř částečně financovaný z povinných příspěvků a poprvé budou do systému povinně zapojeni politici i živnostníci. Evropská mapa penzí přitom ukazuje obrovské rozdíly – Dánsko míří k hranici 70 let vázané na střední délku života, Francie drží 62 let a 6 měsíců a Polsko umožňuje ženám odejít do důchodu už v šedesáti. Česká republika zvolila stejný směr jako Německo: důchodový věk 67 let dosáhnou lidé narození po roce 1988 až v roce 2056, což má státnímu rozpočtu přinést úsporu až 1,2 % HDP ročně, tedy zhruba 100 miliard korun.
Posun skutečného věku odchodu do penze zásadně mění pravidla hry na pojistném trhu. Lidé sice zůstávají ekonomicky aktivní déle, ale díky prodlužujícímu se životu pobírají státní penzi stejně dlouho, nebo dokonce déle než předchozí generace – tlak na průběžné důchodové systémy proto dál roste. Důsledkem je prudce stoupající poptávka po soukromém důchodovém pojištění a produktech zajištění příjmu ve stáří. Klient, který dnes odchází do penze v průměru o rok a půl později než před dvaceti lety, má odlišný rizikový profil i jiná očekávání od penzijních produktů, a přizpůsobení nabídky tomuto trendu se tak pro pojišťovny stává pojistně-matematickou nutností.
About the Author
