Pět let po ničivých povodních v údolí Ahr řeší Německo zásadní otázku: jak zajistit pojištění domů proti přírodním katastrofám pro co nejvíce domácností. Zatímco povinné pojištění proti povodním a přívalovým deštům podporuje plných 81 % majitelů nemovitostí, spor se vede o konkrétní podobu systému. Do popředí se dostává chytrý kompromis zvaný opt-out model – ochrana by se automaticky stala součástí pojištění obytné budovy a kdo by ji nechtěl, musel by se aktivně odhlásit. Právě tuto variantu, která funguje jako behaviorální „pošťouchnutí“, preferuje 74 % vlastníků domů i německé pojišťovnictví.
Největším kamenem úrazu je cena. Němečtí majitelé jsou ochotni za dostatečné krytí zaplatit v průměru 225 eur ročně, jenže nemovitosti v rizikových lokalitách se pojistí jen těžko a draho. Pojišťovny trvají na ceně odpovídající skutečnému riziku a odmítají plošnou standardizaci. Zprostředkovatelé zároveň navrhují tvrdé pravidlo: kdo pojištění vědomě odmítne, neměl by po katastrofě spoléhat na státní pomoc. Jinak hrozí morální hazard, kdy nejpojištěnější nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Paradoxní je navíc, že největší motivaci odhlásit se mají právě majitelé nejrizikovějších domů s nejdražším pojistným.
Problém má evropský rozměr – podle dohledového orgánu EIOPA bylo v EU pojištěno pouhých 25 % ekonomických ztrát z přírodních katastrof, tři čtvrtiny škod zůstávají na domácnostech a veřejných rozpočtech. Evropa proto zvažuje společný katastrofický pool s úvěrovým backstopem. A Česko? Zatímco Německo řeší, jak pojištění k lidem dostat, my čelíme opačné hrozbě: podpojištěno je přibližně 70 % rodinných domů a pojistné částky dosahují jen asi 60 % skutečné hodnoty. Ani sjednaná smlouva tak nezaručuje, že pojistné plnění pokryje náklady na obnovu domu – a s rostoucími cenami stavebních prací se tato ochranná mezera dál prohlubuje.
About the Author
