Nová obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy je označována za pozoruhodnou „nevýhru“ pro EU, která se sice vyhnula hrozivým 50% tarifům, ale přijala 15% clo na své klíčové vývozy, včetně automobilů. Přestože EU zajistila pro americký dovoz do Evropy nadále nízká 2% cla, dohoda přináší až čtyřnásobné zvýšení celní zátěže pro evropské exportéry. Navíc se Evropa zavázala k masivním investicím v USA a enormnímu navýšení nákupů amerických energií a obranných technologií.
Tento výsledek je zřejmě důsledkem strategie obchodního „appeasementu“, kde EU neochotně ustoupila, jelikož se obávala krátkodobé eskalace a nebyla ochotna využít své vlastní zbraně, jako jsou digitální služby. Objektivně čelila slabším kartám kvůli vyšší závislosti na zahraničním obchodu, amerických technologiích, energiích a obraně. Nicméně, optimismus ohledně rozsahu slíbených nákupů je sporný; například objemy energií za 250 miliard dolarů ročně se zdají nereálné, stejně jako gigantické investice v hodnotě 600 miliard dolarů, které mohou být spíše PR číslem bez reálného základu, podobně jako v případě Japonska.
Krátkodobě se česká ekonomika s vyššími celními sazbami pravděpodobně vypořádá, s odhadovaným cyklickým oživením kolem 2 % a sníženou nejistotou na trzích, což je klíčové pro investice. Avšak dlouhodobý dopad je znepokojivý. Kolaps poválečného systému jasných obchodních pravidel otevírá dveře budoucím nežádoucím revizím a nepředvídatelným scénářům, zejména pod vlivem politik, jako jsou ty Donalda Trumpa. Tato dohoda tak není důvodem k oslavám, ale spíše k obezřetnosti a pečlivému sledování budoucích jednání.
About the Author
