Případ slovenského finfluencera Michala Plocháně odhalil, jak snadno se na sociálních sítích míchá osobní zkušenost s nepodloženými tvrzeními. Jeho video varující před pojišťovnou Pillow je ukázkovým příkladem zavádějícího finančního obsahu – z doslechu „od čtyř známých“ vytvořil závěr o systémovém chování pojišťovny, aniž by uvedl jediný konkrétní případ, číslo pojistné události či ověřitelný důkaz. Ve hře je i zkušenost z USA s úplně jinou společností, která se slovenským pojistným trhem nemá nic společného. Jde o typické zobecnění z anekdoty, kterému chybí jakékoli fakta.
Nejzávažnější jsou přitom snadno vyvratitelné faktické chyby. Plocháň divákům zamlčel, že nízká cena pojištění platí jen pro řidiče s malým nájezdem kilometrů – Pillow totiž používá spravedlivé ceny podle reálně najetých kilometrů, takže průměrná cena je stejná jako u konkurence. Ještě kurióznější je tvrzení o neexistující zákaznické lince: finfluencer si sám při sjednání smlouvy zadal špatné telefonní číslo, ověřovací SMS mu proto nemohla přijít, a místo opravy údaje obvinil pojišťovnu z absence klientské linky – ta přitom veřejně existuje.
Případ ukazuje širší problém světa finfluencerů, kterým se už systematicky věnují i regulátoři. Česká národní banka jejich činnost monitoruje pomocí umělé inteligence a upozorňuje, že i influencer může vstoupit do regulovaného prostoru, zatímco Národná banka Slovenska apeluje na veřejnost, aby si ověřovala odborné zázemí autorů a nespoléhala pouze na sociální sítě. Zásadní slabinou online prostředí je informační asymetrie – emotivní nepravda se šíří bleskově, zatímco oprava přichází pozdě a algoritmus ji často nedoručí těm, kteří viděli původní video. Umět rozlišit fakt, názor, reklamu a nepodložené tvrzení se tak stává klíčovou dovedností moderní finanční gramotnosti.
About the Author
