Průměrné náklady na únik dat dosáhly v roce 2026 rekordních téměř 5 milionů dolarů a kybernetická bezpečnost prochází nejhlubší transformací v dějinách. Podle velké zprávy IBM „Cost of a Data Breach“ za dobu od března 2025 do února 2026 šlo konkrétně o 4,99 milionu USD na jeden incident, což znamená meziroční skok o 12 %. Za tímto zdražením stojí především explozivní růst útoků poháněných umělou inteligencí, které jsou meziročně častější o 56 % a navíc zvyšují škodu typického případu zhruba o jeden milion dolarů oproti klasickým útokům. Umělá inteligence tak radikálně mění nejen techniku útočníků, ale celou ekonomiku kybernetických rizik – zlevňuje a zrychluje jejich ofenzivu, zatímco napadené firmy čelí rostoucím nákladům na detekci a nápravu.
Novým a nebezpečným jevem je, že se útočníci pomocí AI zaměřují přímo na firemní AI systémy, přičemž až 92 % organizací postižených takovým útokem nemělo nastaveny správné kontroly přístupu k této infrastruktuře. Reakce trhu je nicméně rychlá: 85 % napadených firem plánuje navýšit výdaje na bezpečnostní nástroje a tři čtvrtiny z urychlí nasazování AI agentů do obranných procesů, od vyhlašování poplachu až po penetrační testy. Nejdražší jsou útoky v USA, kde průměrná škoda dosahuje 11,5 milionu USD, a to díky vyšším provozním ztrátám i přísnějším regulatorním sankcím. Globálně pak nejvíce platí zdravotnictví s 6,4 miliony USD, následované finančními službami (6,3 milionu USD) a energetikou (5,2 milionu USD), přičemž škodlivé či kriminální útoky tvořily 55 % všech incidentů a více než dvojnásobně převyšují selhání IT či lidské chyby.
Pro kybernetické pojišťovny tato data představují existenční výzvu v oceňování rizika a nutnost přehodnotit historické pojistné modely, které nebyly kalibrovány na firmy bez řádné kontroly přístupu k AI. Útočníci už necílí jen na data či ransomware, ale přímo na modely, trénovací sady a automatizované rozhodovací systémy, jejichž kompromitace může nenapravitelně rozšířit chybná rozhodnutí napříč celou organizací. Pojišťovny proto musí nejen zpřísnit podmínky krytí a aktivně hodnotit bezpečnostní zralost pojistníků, ale také podporovat prevenci formou auditů přístupových práv, testování odolnosti modelů a monitoringu anomálií v chování AI. I český trh kybernetického pojištění, který teprve hledá vlastní standardy, bude muset tyto globální trendy rychle reflektovat, jinak riskuje podcenění zcela nové kvality rizika.
About the Author
