Pražský kancelářský trh čelí nebývalému zamrznutí a vstupuje do éry hluboké strukturální nerovnováhy, která zásadně mění pravidla hry pro nájemce i investory. Rekordně nízká nová výstavba, která v roce 2025 dosáhla historického minima pouhých 26 600 m², paralyzuje mobilitu firem a nutí je setrvávat ve stávajících prostorách i za cenu kompromisů. Namísto hledání modernějších sídel se společnosti stále častěji uchylují k pouhému prodlužování současných kontraktů, což dokládá alarmující statistika: za poslední dva roky tvořily skutečné relokace pouze tři z dvaceti největších transakcí na trhu.
Nedostatek volných ploch v atraktivních lokalitách srazil neobsazenost prémiových budov pod kritickou hranici 5 %, zatímco ceny nájemného v centru metropole atakují historická maxima a nezřídka překračují hranici 35 eur za metr čtvereční. Hlavní bariérou pro stěhování však již není jen samotná výše nájmu, ale především extrémní náklady na realizaci nových interiérů a technologické vybavení. Aby se firmám investice do nových prostor vyplatila, musely by se zavázat k dlouhodobým pronájmům na osm až deset let, což je v dynamickém podnikatelském prostředí pro mnohé strategicky riskantní krok.
Budoucnost pražského realitního trhu navíc ohrožuje stárnoucí fond, kdy více než třetina administrativních budov přesahuje stáří 20 let a vykazuje vysokou energetickou náročnost i zastaralé technologie. Bez výrazného zrychlení povolovacích procesů a masivní podpory rekonstrukcí starších objektů hrozí Praze ztráta konkurenceschopnosti vůči okolním evropským metropolím. Pro stabilizaci situace je nezbytné okamžitě obnovit dynamiku nové výstavby, která jako jediná dokáže uspokojit neutuchající poptávku po moderních, udržitelných a efektivně řešených pracovních prostorech.
About the Author
