Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostla o 1,9 procenta a mírně tak zaostala za očekáváním trhu i za výsledkem předchozího kvartálu, kdy činil růst 2,2 %. Mezikvartálně přidal hrubý domácí produkt 0,4 procenta, přičemž kladný příspěvek přinesl zejména čistý vývoz, tvorba hrubého fixního kapitálu i spotřeba domácností. Růst naopak brzdila změna zásob, zatímco vládní výdaje působily neutrálně.
Vývoj ovlivnila pokračující válka v Iránu, jejíž dopad však zůstal překvapivě omezený – dotkla se hlavně cen pohonných hmot, zatímco inflace se držela poblíž dvouprocentního cíle díky zlevňujícím potravinám. Jádrová inflace nicméně setrvávala kolem 3 procent vinou rostoucích cen služeb. Trh práce vykazuje známky ochlazování a nezaměstnanost dosáhla nejvyšších hodnot od roku 2016, v evropském srovnání však patří stále mezi nejnižší a mzdy rostou přes 6 procent. Kuriozitou je oživení průmyslu, za kterým může paradoxně stát snaha odběratelů předzásobit se v obavách z narušení dodavatelských řetězců.
Za celý letošní rok míří česká ekonomika k dvouprocentnímu růstu a v roce 2027 by měla zrychlit až k 2,6 procenta, když hlavním tahounem zůstane spotřeba domácností a vládní výdaje. Zahraniční obchod se naopak po odeznění efektu předzásobování překlopí do záporu. Česká národní banka mezitím v červnu zvýšila základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,75 % jako reakci na přetrvávající inflační tlaky ve službách a nemovitostech, expanzivní fiskální politiku i přísnější postoj ECB a Fedu – po zbytek roku však sazby spíše zůstanou beze změny.
About the Author
